Teprve v pekle zjistili, jak ďábelské dokáže být akademické prostředí…

Na téhle alternativní verzi univerzity Cambridge lze v 80. letech studovat vedle běžných věd i analytickou magii. Doktorandi Alice a Peter, mezi nimiž vládne ostrá rivalita, zde pracují pod vedením slavného profesora Jacoba Grimese – sice brilantního, ale současně tyranského školitele, který studenty navzájem poštvává proti sobě, aby z nich dostal co nejlepší výsledky. Když během riskantního magického experimentu dojde ke katastrofě, při níž Grimes zahyne a jeho duše skončí v pekle, Alice je přesvědčena, že za jeho smrt může ona. Navíc bez profesorova doporučujícího dopisu prakticky nemá šanci získat vysněné místo, takže se rozhodne sestoupit do podsvětí a přivést Grimese zpět. Jenže cena za vstup je vysoká, samotné peklo se vymyká tradovaným představám a k tomu ještě musí přetrpět Peterovu společnost. Postupně však zjišťují, že ani jeden není ve skutečnosti takový, jak ho dosud viděl ten druhý – a že se oba stali oběťmi manipulativního profesora a jím zosobněného toxického systému.

V temné akademické fantasy od autorky bestsellerů Maková válka a Nažluto musí dát dvojice postgraduálních studentů v sázku vlastní duše, aby zachránili svého profesora – a dost možná i sami sebe.

„Autorka je evidentně nesmírně sečtělá a šikovně své znalosti propojuje s vlastním fantasy příběhem.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz

„Pečlivě vystavěný román, který se zaměřuje na akademické prostředí, jeho nedostatky i přednosti. Opojná přitažlivost objevování je přítomná po celou dobu, i tehdy, když Alice objevuje peklo. Poučený literární manifest o akademické sféře – a její temné stránce.“ – Kirkus Reviews

„Kniha překypuje myšlenkami, z nichž přímo srší autorčin talent, a dějem unášeným vpřed plynulým proudem vybroušené prózy. Katabáze je působivé, nadčasové dílo, jemuž je souzeno stát se moderní klasikou.“ – Olivie Blake, autorka cyklu Atlasova šestka

„Katabáze R.F. Kuangové přináší velmi zasvěcený pohled do akademického pekla.“ – Los Angeles Times

Ověřila si znaky napsané křídou a pak je ještě jednou zkontrolovala. Vždycky odkládala uzavření kruhu až na konec, dokud neměla naprostou jistotu, že ji vyřknutí a tím pádem i aktivování pentagramu nezabije. Jistotu musí mít člověk vždycky. Magická umění vyžadují přesnost. Propalovala úhledné bílé čáry pohledem, dokud se jí nezačaly vlnit před očima. Došla k závěru, že lepší už to nebude. Lidská mysl chybuje, ale ta její nechybuje tak moc jako mysl většiny lidí a momentálně je jedinou myslí, jíž může důvěřovat.

Sevřela křídu. Jeden plynulý tah a pentagram byl hotový.

Zhluboka se nadechla a vkročila do něj.

Samozřejmě to nebude zadarmo. Do pekla se nedá dojít se zdravou kůží. Ale ona si hned na začátku umínila, že tu cenu zaplatí, protože z pohledu věčnosti je přece úplně triviální. Jen doufala, že to nebude bolet.

„Co to vyvádíš?“

Ten hlas znala. Ještě než se otočila, věděla, kdo stojí ve dveřích.

Peter Murdoch: rozepnutý kabát, vykasaná košile, brašna s plandajícími papíry, které může každou chvíli odvát vítr. Alice od počátku nelibě nesla, že Peter se dokázal stát miláčkem katedry, ačkoli vždycky vypadá, jako by se ten den sotva vyhrabal z postele. To ovšem nebylo nic překvapivého – akademický svět respektuje ukázněnost a oceňuje úsilí, ale ještě víc se klaní nenucené genialitě. Peter Murdoch se svým ptačím hnízdem a s postavou strašáka

usazeného na rozvrzaném jízdním kole budil dojem, že se v životě ještě nemusel snažit vůbec o nic. Měl prostě mimořádný talent od narození, všechno to vědění mu bohové nalili do hlavy a ani kapka při tom nepřišla nazmar.

Alice ho nemohla vystát. – ukázka z knihy