Nový román od známého režiséra a scenáristy Rudolfa Havlíka.

NAPÍNAVÁ VÝPRAVA DO SVĚTA FAST FASHION.

NEJVTIPNĚJŠÍ ROMÁN O SMUTNÝCH VĚCECH.

Joe Taylor jednou zemřel. Ale nestihli ho zahrabat. Pracuje pro největší oděvní značky a zajišťuje výrobu oblečení v továrnách třetího světa. Ví, ve kterých továrnách pracují děti, proč luxusní značky raději nechávají zboží spálit, kde dochází k otrocké práci, a ví příliš mnoho na to, aby mohl v klidu spát. Situaci mu navíc znepříjemňuje Emma Carterová – investigativní novinářka, která se k němu přidá v ten nejméně vhodný okamžik a v místech, kde by se každý jiný obrátil na patě, se cítí jako doma. Při další zakázce v Bangladéši Joe zjistí, že pod hromadou obyčejného oblečení se skrývá něco, co neměl najít. Joe s Emmou se vydají po stopách vojenských uniforem, které je zavedou na místa, kam se obyčejný smrtelník nikdy nepodívá – a kde by nejradši nebyli ani oni. Z Ghany do Dháky přes Kalkatu, deštivý Pákistán a průmyslové zóny jižní Číny až na Tibetskou náhorní plošinu – dobrodružná, cynická a humorem prosycená cesta světem, který obléká celou planetu.

Rudolf Havlík: Na konci světa | Čte Martin Stránský | Režie Martina Frejová Krátká | Zvuk, střih a mastering Vladimír Srb | Hudba Vladivojna LaChia | Natočeno ve studiu S Pro Alfa CZ | Produkce S Pro Alfa CZ | Supervize Alena Brožová | Vydala Euromedia Group, a. s. – Témbr, v říjnu 2026.

NAHRÁVKA VZNIKLA PODLE KNIŽNÍ PŘEDLOHY: Na konci světa © Rudolf Havlík, 2026 | Illustrations © Rudolf Havlík, 2026 | Cover Design © Eliška Straková, 2026 |All rights reserved. |Vydala Euromedia Group, a. s. - v edici Ikar, 2026.

Otočil jsem hlavu a uvědomil jsem si, že na ulici stojí žena v kapsáčových vojenských kalhotách, u oka přiložený foťák s teleobjektivem a míří s ním přímo na mě. A fotí mě. „Hej, pardon, nefotit, madam, slyšíte?“ Nezareagovala a znovu zmáčkla spoušť. „Nepřibližujte se!“ upozornila mě stroze. „Tak mě nefoťte a já se nebudu přibližovat. Kdybyste se mě zeptala, tak se vám do toho klidně zazubím.“ Vytáhl jsem telefon, a než se stačila vzpamatovat, vyfotil jsem si ji taky. To ji dost naštvalo. „Hej, nechte toho!“ „Aspoň vidíte, jaký to je!“ „Koukejte to smazat.“ „Cha! Až po vás. Mějte se.“ Otočil jsem se na patě a vyrazil přes ulici. Umělecký dojem mi zkazil motorkář, který mě srazil uprostřed provozu. Převalil jsem se na zaprášenou zem.