„Ty, kdož chceš býti králem, vstup na Zítřek, pokud si troufáš!“

Ostrov Zítřek se jen hemží dračími vzbouřenci, nad nimiž svou zuřivostí a nenávistí k lidem vyniká Prchlivec, který unikl ze žaláře, kam jej kdysi uvěznil poslední král Zběsilého západu Truchlovous Trudný. Právě sem je však v průběhu dvanácti posledních dnů roku nucen zamířit každý hrdina, který shromáždil desatero králových předmětů rozesetých po světě, aby zde byl korunován a mohl prostřednictvím Drakokamu Prchlivcovo řádění zarazit. Škyťák se svým kamarádem Rybinohou a s bojovnou Kamikazi ale nejdřív musí získat zpět potřebné artefakty, jež padly do rukou jeho úhlavního nepřítele Alvina Proradného a zlé čarodějnice Excelinory. Pomoc jim nečekaně nabídne Škyťákův bratranec a odvěký rival Šušnibor, který je ovšem v minulosti opakovaně zradil. Nebudou se nakonec muset potýkat ještě s nepřítelem ve vlastních řadách?

Předposlední díl oblíbené dětské fantasy série s Vikingem Škyťákem Šelmovskou Štikou Třetím vypráví příběh plný nečekaných zvratů, hlubokých emocí a napětí, které by se dalo krájet.

„Neuvěřitelně krásné vyprávění. S tolika emocemi a tak dobře napsané.“ – ze čtenářských ohlasů na Goodreads.com

„Způsob, jakým autorka líčí barvitý děj napříč celou knihou, je prostě úžasný!“ – The Guardian

Na kře ležel člověk, připoutaný ke spícímu leteckému drakovi – k hurikánovi posetému jizvami a šrámy od biče.

Škyťákovi bylo hned jasné, proč ten člověk křičel. Po březích jej mezi stromy jako houf tmavých stínů pronásledovala ohromná smečka vlkovců. Zřejmě tábořil na nějakém zamrzlém jezeře výš proti proudu, v noci se s ním utrhl kus ledu, odplul po řece a vlkovci ho zvětřili.

Díky Thóru byli vlkovci neutrální draci, kteří se k dračímu povstání nepřidali, ale i tak to byli vytrvalí lovci.

Někteří z nich už skočili do vody a s krvelačně vyplazenými jazyky se snažili vyškrábat na kru. Člověk je jen tak tak zoufale odrážel mečem.

Tak to by vysvětlovalo, proč křičel.

Ale proč křičet přestal?

A proč vlkovci při pronásledování kořisti ani nezavyli, ba ani nezašramotili?

No pro Thórovy rány, pro Thórovy rány…

Člověk přestal křičet, protože podél břehů řeky nocovalo ještě něco jiného, něco daleko horšího než vlkovci a k tomu velice početného.

Škyťák s nemalým zděšením zjistil, že to, co považoval za padlé kmeny stromů ležící těsně u břehu v rákosí a na mělčinách, vůbec nejsou kmeny.

Byli to žiletci, jazykruti, mozkodlabové a divousi, ty nejděsivější druhy vzbouřených draků.

A nebylo jich vůbec málo. – ukázka z knihy