Věci a děje nejsou věčné. Ani ty špatné a bohužel ani ty dobré. Pokud něco charakterizovalo třicet let od pádu Berlínské zdi až do příchodu pandemie Covidu-19, bylo to postupné otevírání se světa. Padaly hranice fyzické i ty neviditelné, omezující např. toky kapitálu či myšlenek. Větší a větší části planety se podílely na globální dělbě práce, firmy hledaly a nacházely místa pro efektivnější produkci a taktéž nové zákazníky a trhy všude na světě. Byla to zkrátka zlatá éra globalizace, ve své hloubce a rozsahu zatím nezaznamenaná v popsaných dějinách lidstva. Tato éra ale pomalu, drobnými krůčky a postupným utahováním šroubů končí. A to dříve, než si mnozí stačili povšimnout, jak byly ty tři dekády nesamozřejmé. Tato kniha je proto souborem textů, které spojuje hledání odpovědi na jedinou zneklidňující otázku: jak se již postupující deglobalizace projevuje a bude projevovat. A co tento celoplanetární obrat od otevřenosti k uzavřenosti může znamenat pro svět, Evropu a také pro Česko, které bylo jedním z mnoha vítězů oné globalizační zlaté éry.

Načteno hlasem AI, režie Zdeněk Rytíř.