Utopenec že vstal z mrtvých? Na Severu? A co jiného jste čekali?

Vysloužilý řidič Albin Runge, který se na kriminálku v Kymlinge dostavil v nanejvýš závažné věci, je už od pohledu chmurný pavouk. Před pěti lety ve smolném okamžiku uhnul s autobusem před srnou do srázu a připravil tím o život osmnáct účastníků školního zájezdu. Od té chvíle ho mučí výčitky člověka, jehož nelze právně stíhat, a přece byl odsouzen: dennodenně ho hryže vina, že přežil, zatímco nevinní jsou po smrti. A přesně tohle jeho bídné rozpoložení teď zneužívá vyděrač podepsaný Nemesis. Že by se mstil někdo z rodičů mrtvých studentů? Byť se inspektor Barbarotti krom anonymních dopisů nemá o co opřít, zkouší i s novou životní partnerkou – kolegyní Evou Backmanovou – případ rozplést ještě do výročního dne tragédie, kdy hodlá Nemesis udeřit, než… Než vyplašený Runge i s manželkou narychlo změní plány, odpluje ze Švédska a podle svědků přepadne z paluby trajektu. Je prohlášen za nezvěstného a kauza se stává pomníčkem. Ne však pro buldoka Barbarottiho. Když ho s Evou po pár letech dovolená zavane na baltský ostrov Gotland, ukáže se, že jeden tamní cyklista se utopenému Albinovi nápadně podobá…

Široce klenutý šestý případ švédského policejního dříče hloubá nad majestátem svědomí a rolí náhody. Barbarotti ji vnímá jako Prozřetelnost. A nevěřící osoby v ní spatří třeba pomyslnou uklízečku, která kráčí lidem v patách, umetá dohady a zjednává pořádek.

„Takhle pronikavý způsob, jak se zarýt lidem pod kůži, ovládá málokdo.“ – The New York Times

„Autor není typický detektivkář a v sérii s Barbarottim se to očividně potvrzuje vysoce nad švédské poměry. Jeho erudované romány mají ambici zasáhnout nejniternější emoce a ptát se: Co je morální? A kdo má právo to posuzovat?“ – Strefa Kryminału (Polsko)

„Pokud jsou ve hře hned tři dějové roviny, bývá u Nessera výsledek dobrý, velice dobrý, skvělý. A když nám autor před koncem dopřeje i žádoucí zvraty, je výsledkem další psychokrimi poodhalující ponorné jeskyně děsu, které v sobě nosíme.“ – Sydvenskan

„Podle mě [je to Nesserův] ‚Úplně jiný příběh 2‘ a úplně stejně perfektní oblbovačka na čtenáře. Příznivcům dua Barbarotti–Backmanová absolutně doporučuji.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz

„Pomyslel si, že při své pouti životem občas vešel na mýtiny, kde jako by se zastavil čas, kde jsou minulost i budoucnost stejně rozostřené a zahalené mlhou. Zdálo se mu, že jsou stvořené k zamyšlení, zároveň v něm ale vyvolávaly klaustrofobické pocity a tak trochu strach. Znal je už z dřívějška: věděl, že se vracejí opakovaně, a že pokud jim v tom nezabrání, mohly by v něm zesílit a přejít až k letargii. Kromě toho měl dojem, že se Eva na vedlejším sedadle na takové mýtině také ocitá. V čekárně, v níž člověk zapomene, na co vlastně čeká. (…) V každém případě se mu zdálo, že ten, kdo drží v ruce všechny nitě, se rozhodl, že za pár z nich zatáhne. Pokud existuje choreografie, musí být i choreograf – a člověk to občas může pocítit velmi silně. Přesně tenhle pocit neměl Gunnar Barbarotti poprvé, to rozhodně ne. Když jednotlivá zrnka leží daleko od sebe, potřebuje slepé kuře spojence.“ – ukázka z textu