Čte Jiří Lábus

Voříšek jménem Život vypráví své roztomile nebojácné paměti, a protože jeho psí nitro je podobné tomu lidskému, předává nám spoustu drobných poselství i smutného moudra: „Svět se hemží voříšky a na výsluní se pyšní jen pár cacibů, to si přiznejte“, nebo třeba: „Do psí boudy, já zapomněl, že vám lidem záleží na rase…“Jeho prostřednictvím poznáme psí teritoria v parku na Letné: psí zeď nářků, psí bulvár, ale i štamgasty letenské hospůdky a bezdomovce, kterým říká pouliční chlapíci. Jeho svět se ale točí okolo paničky: „Jsem její kumpán, kamarád do nepohody, odraz její povahy, jsem její Život.“ Také se za ni modlí: „Bože, ochraňuj moji paničku, ty sám nejlíp víš, jaký umí být život pes!“ Helena Rytířová (*1951)
Pracovala jako fotografka v redakcích časopisů a novin, je autorkou mnoha přebalů na hudební nosiče a majitelkou nahrávacího studia, kde se připravují převážně audioknihy. Napsala několik kuchařek a román z 1. světové války Jsem mrtvý, neplačte.