Zatímco většina herců se k hlavním rolím dopracuje dříve či později a poté spěje k postupnému útlumu, Jarmila Kurandová se ke své životní a zároveň poslední roli dostala ve věku osmdesáti let, a to v divadle i před kamerou a v rozhlasovém zpracování.V roce 1971 ztělesnila pohostinsky divadelní podobu Babičky Boženy Němcové v Mahenově divadle. Ve stejném roce ji do této role obsadil filmový režisér Antonín Moskalyk. I když přijetí jeho filmu nebylo jednoznačně příznivé, pro Jarmilu Kurandovou znamenala Babička obrovský úspěch a vepsala se tak nesmazatelně do paměti diváků jako před lety Terezie Brzková.

Rozhlasová úprava divadelní inscenace Národního divadla Brno z roku 1972.

"Naše komunikace o rozhlasové podobě postavy začala u polévky s liškami a pokračovala po jejím návratu do Brna úžasnými dvěma týdny setkávání ve studiu, kde nejen rozhlasový realizační tým, ale všichni herci, kteří na inscenaci spolupracovali, den co den opakovaně podléhali jejímu lidskému kouzlu a mimořádně profesionální přípravě. I když k naší další připravované spoluprácí už nedošlo, protože Jarmila Kurandová nedlouho poté zemřela, dodnes si nesu s sebou obrázek úhledné staré paní, čekající před studiem na chvíli, kdy začneme natáčet, já přicházím ze své pracovny ve třetím patře a paní Jarmila se mi usměje vstříc a řekne "Jeníčku, musíme se do toho dát, máme na dnešek tolik práce před sebou!" Vidím tu tvář a slyším ten hlas a jenom si znovu po letech potvrzuji, že z takových setkání v nás do konce života zůstává pocit štěstí..." (ze vzpomínek režiséra rozhlasové inscenace Jana Tůmy)