Komentář autora k původnímu LP albu 1218 0438 vydanému v Supraphonu v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Když jsem před dvaceti lety Marianu psal, netušil jsem, že zůstane stále tak mladá a že zdomácní i čtenářům v řadě jiných zemí. Vidím ji třeba na obálce tatarského vydání - dívá se na mne tvář tatarské mladé ženy s šikmýma očima, za ní nedostavěný aul. Litevská Mariana má podobu severské, poněkud studené krásy - domek stojí poblíž březového lesíka...V osmi jazycích zatím ožila. Ptám se sám sebe, proč u nás doma vyšla už v devíti knižních vydáních, a četli ji statisíce čtenářů Vlasty, proč po četbě na pokračování v rádiu a po nedávné televizní inscenaci nyní vychází gramofonová deska. Snad proto, že zápas o šťastné životní soužití muže a ženy patří k největšímu bohatství člověka. Trochu jsem se gramofonové podoby obával - není doslovná, kladla velké nároky na citlivý výběr, pochopení. Myslím, že se práce podařila a osobitá, sugestivní síla prostoty hlasu Rudolfa Hrušínského - hlasu, který nachází emoci příběhu mnohem více v obsahu než v pouhém hlasovém zjitření - Marianu a její zápas o štěstí ozvláštňuje.