Topolova hra o ničivé síle času, o marné snaze člověka vzdorovat mu jakýmikoliv prostředky, i láskou.

Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za "asistence" nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Rozhlasové premiéře 1. ledna 1969 však nakonec z časových důvodů předcházela premiéra divadelní. Obě verze vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii.