Emil František Burian (*11.6.1904 - †9.8. 1959) Z rozsáhlého komentáře Lubomíra Poživila k původnímu LP albu 0 18 1529 "Emil František Burian Dokumenty" vydanému v Supraphonu v roce 1974 a nyní vydávanému poprvé digitálně: ...Režisér, dramaturg, skladatel , dirigent, zpěvák, klavírista, džezmen, prozaik, básník, dramatik, textař, divadelní ředitel, organizátor, rozhlasový komentátor, divadelní a hudební teoretik, kreslíř, pedagog, filmový režisér a scénárista, recitátor, herec - to je výčet mnoha Burianových činností...Všechny Burianovy profese měly společného jmenovatele. Byla to tvorba autorská, která jen proměňovala své vnější výrazové podoby, ale v jejímž základě byla vždy tvořivá myšlenka sloužit dni ve jménu budoucnosti..."Každá dílčí, užším zřetelem omezená monografická práce o E.F.Burianovi musí vždy samým vytyčením tématu riskovat, že se v neztratí něco pro Buriana podstatného+ všestrannost jeho umělecké tvůrčí činnosti i jeho veřejné aktivity vůbec." Tato myšlenka Adolfa Scherla bude tísnit vždy a kohokoli, kde se bude blížit k Burianovu rozsáhlému dílu. Má-li být tato složitá umělecká osobnost představena, či lépe připomenuta v krátké chvíli, kterou poskytuje jedna LP deska, připomíná se tím výrazněji. Ale možnost setkat se s autentickým Burianovým projevem, nahlédnout do jeho skladatelské dílny, pobýt s ním u klavíru ve chvíli skladatelského zamyšlení i rozmarné improvizace, poslechnout si jeho oblíbenou písničku městského folklóru, poznat alespoň díl jeho rytmických studií, slyšet Buriana řečníka i recitátora, zpěváka i dirigenta voicebandu a v neposlední řadě si připomenout jeho mistrovství režijní je lákavá tím spíše, že souhrn těchto dokumentů, záznamů prchavých chvil umělcova intimissima i jeho práce veřejné, je z valné části dnešní odborné i laické veřejnosti nedostupný. A přece každá vteřina těchto snímků představuje umělce, jehož stopa v české kultuře je nepominutelná a jehož lidský i umělecký příklad by mohl být v tak mnohém inspirujícím vzorem naší mladé tvůrčí generace.generace.