Karel Čapek mluví mnoha hlasy. N ěkteré se modlí, n ěkteré rouhají, n ěkteré ře ší v ěci jakoby zcela neduchovní. N ěkteré jsou hlasy postav, n ěkteré vyprav ěčů. N ěkdy mluví autor mlad ě bou řliv ý, n ěkdy dozrále usazen ý, n ěkdy tragicky prohlouben ý blízkým koncem. Z t ěch hlas ů by bylo mo žné sestavit mnoho knížek. Skoro modlitby jsou sebrány nap říč hlasy, žánry i v ývojov ými etapami tak, aby se s nimi nemodli či mohli modlit a kostelní nechodi či si k nim chodit pro út ěchu. Knihu sestavil a glosoval Martin C. Putna, který se zaobírá duchovními d ějinami evropsk ými i česk ými, také nap ří č konfesemi a žánry. Po Karlu VI. Schwarzenbergovi (Torzo díla), Janu Kollárovi (P řeklad a v ýklad Slávy dcery) a Václavu Havlovi (Duchovní portrét v rámu české kultury) do šel ke Karlu Čapkovi.