Poetická pohádka nejčtenější české prozaičky současnosti připomíná, že se jeden od druhého lišíme – taky proto se nad námi klene zářivá duha. A že svoboda každého obnáší i odpovědnost za celek.

Jedna za všechny. A všechny za vodu v obecném zájmu. 
Každé kapce vody jednou skončí sladká léta holčičího nicnedělání a pozná to i Ája, odteď školou povinná. V malotřídce slečny učitelky Vlnky má coby čerstvá prvňačka co dělat, aby zvládla učivo všech předmětů: jak těch tělocvičných pro lepší kondici, tak základy přeměňování v jiná skupenství nebo třeba vodopis. Vědomosti z ní sice místy lezou jako rak z potoka, jenže nikdo učený z nebe ani do Nebeského rybníka nespadl. To je totiž rybník tuze výjimečný! Jenom kdyby Áju pořád neotravovala starší spolukapka Dája, nafoukaná až hrůza. Potměšilý koloběh vody naštěstí jejich sváry rozpustí, když obě školačky prožene úpravnou vody, vodojemem, potrubím, dokonce i kanalizací a čističkou.

 „V dětském světě je možné cokoli. I dobrý konec.“ – Alena Mornštajnová