První Čapkův utopický román o vynálezu stroje na využití energie, jenž však z hmoty kromě ostatní energie uvolňuje i „absolutno“ - boha a způsobí tím převraty v citech a myšlení lidí i národů. Kladem díla zůstává jeho kritika: kritika nacionalismu, klerikalismu a společenského systému, na jehož pozicích autor stál. Továrna na absolutno byla knižně vydána v roce 1922, ve fejetonové podobě dílo vycházelo v Lidových novinách v letech 1921-22. Čapka nepochybně zasáhl ohromující rozvoj válečné techniky. Popularizovaná ba vulgarizovaná „atomistická teorie" ho přivedla na myšlenku, že po totálním spálení hmoty nezůstane nic než Bůh. Že se Bůh nemusí nutně projevovat jako bytost dobrotivá a tvůrčí, to je zase myšlenka veskrze čapkovská. Román (spíš cyklus fejetonů) končí nepříliš přesvědčivou vizí všeobecného smíření.