Bez (darebáckého) spojení není velení. Zvlášť když raubíři nevědí, kde zlobit dřív! Za vším hledej ženu – a klidně i na základce. Nová spolužačka Růženka totiž není žádné ořezávátko a zvládne nerozlučnou partu kolem Boříka & spol. přesvědčit, že i jejich lumpárny mají mít úroveň. Nejenže usadí třídního šplhouna Bohouška a v cirkuse je jako doma, ale navíc kluky ponoukne, aby si demokraticky určili vůdce. Bratrovražedný souboj ironií osudu vyhraje dobrácký tlouštík Aleš, byť je to velitel na levačku. Nikdo mu nevyčítá, že babička ho coby sirotka poněkud rozmazlila, avšak přece jen by měl projevit víc rozhodnosti a míň otesánkovské chuti k jídlu. Vždyť ke všem obavám, zda nepolevili v péči o neurózy svých rodičů, učitelů a sousedů, přibyly klukům starosti s klubovní boudou zvanou Haraburďárna. Nehodil by se jim hlídač, nejlíp ukrutný Pes holešovický? Nevěděl by o nějakém upír Ištván, bytem v hrobce na Olšanech? Bořík by mohl vyprávět, jakou fušku obnáší být uličníkem. A taky že vypráví. Popřejte sluchu druhé porci jeho rošťáren, které se až nyní dočkaly kompletní zvukové podoby! „Tyhle děti už nechtějí být dětmi, nicméně snahu osamostatnit se vroubí průšvih za průšvihem. Satirik Steklač ji popsal o třídu věrněji než jeho současníci.“ – Ladění. „Autor ukazuje, že děti bez potíží rozšifrují taje světa dospělých a že se v nich orientují. (…) Děj vypráví Bořík ze svého pubertálního úhlu pohledu, místy přemoudřelým, až dospělým způsobem, který nepostrádá smysl pro humor – a hlavně schopnost smát se taky sám sobě.“ – Klub knihomolů. „Vtipné příběhy party kamarádů, v níž je každý povahově jiný, a přesto stojí pevně při sobě.“ – databazeknih.cz.