V pořadí šestý román Jany Poncarové. Hedvika Adlerová se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Jako řidička britských ženských pomocných sborů sjezdila poušť křížem krážem od Haify až po Káhiru. Rodiče jí zahynuli v koncentračním táboře, v pražské rodinné vile se usídlili Sověti a zbyl jí jenom letní domek u Plzně. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika začne pracovat na britské ambasádě v Praze a spřátelí se se spisovatelkou Marciou Davenportovou, blízkou přítelkyní Jana Masaryka. Mezitím bezmocně pozoruje, jak jsou ideály, které ji přivedly k armádní službě, surově potírány a jednu totalitu v její vlasti střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?