Při hledání společné řeči napříč generacemi je třeba začít ve vlastní rodině… Rozvedený zaměstnanec korporátu Vladimír, jemuž pomalu táhne na padesátku, se rád chlubí úspěšnou kariérou. Nicméně těm, na něž by chtěl zapůsobit nejvíc, je to podle všeho úplně jedno. Jeho hulvátský otec, který před revolucí sekýroval školáky v tělocvičně a teď ustavičně brblá nad novými poměry, začal na stará kolena sepisovat knihu a takřka přes noc se stal hvězdou místní dezinformační scény. A přesto má Vladimírova dcera Julie, jíž „taťka“ nedokázal nic odepřít, nyní k neurvalému dědovi blíž než ke svému otci, ve kterém vidí leda pokrytce devastujícího planetu konzumním způsobem života. Jenže krev není voda. Přestože si tihle tři příbuzní občas nemůžou přijít na jméno, pořád je tu příliš společných vzpomínek i pečlivě skrývaných citů na to, aby žili jeden bez druhého… Vřele přijatá próza spisovatele a novináře Michala Kašpárka o nástrahách rodičovství, mužském soupeření a dnešní rozdělené společnosti. „Kašpárkova próza je geniálním katalogem mezigeneračních nedorozumění.“ – Jan M. Heller. „Skvělý román ukazuje, že všichni mají svou pravdu, ale nikdo na ni nemá patent.“ – Petr Malásek, Seznam Zprávy. „Fosilie nechce víc než se upřeně zahledět do propasti mezigeneračních vztahů i budoucnosti. O té jsme nejen ztratili iluze, ale udělali z ní něco, o čem se nemluví. Kašpárek tak napsal div ne kontroverzní knihu.“ – Jonáš Zbořil. „Malý velký román o české společnosti. Chtělo by se nad tím čtenářským zážitkem až uronit slzu dojetím.“ – Irena Hejdová, Deník N.