Básník Jiří Orten (1919-1941) oslovuje svojí lyrikou již řadu generací čtenářů. Několik týdnů před tragickou smrtí v okupované Praze roku 1941 dokončil soubor devíti elegií, podivuhodný básnický testament, jímž se rozloučil se svým životem. Ortenovy Elegie nejsou vyjádřením strachu nebo hrůzy z toho, co přijde, i když je v každém verši přítomný smutek z vědomí konce a neodvratnosti posledních věcí člověka, v jeho případě sotva dvaadvacetiletého.

Mirek Kovářík se s Ortenovou poezií setkal již v roce 1963, opakovaně ji přednášel a po více než půl století konečně natočil svoje zpracování Elegií za hudebního doprovodu Jiřího Pertla. Svým strhujícím podáním naplňuje Ortenovo poselství, v němž obraz Smrti proměňuje v Krásu Vyslovení a v útěchu, že nekončí nic, co je v každém slově těchto básní namířeno k srdci každého, kdo cítí potřebu přijmout básníkovo poselství. Ortenův Nekonečný příběh tak Kovářík nyní předává i posluchačům.